Jedním ze základních principů EU je právo občanů na volný pohyb. Pro oblast sociálního zabezpečení z toho vyplývá povinnost členských států zacházet s migrujícími občany EU stejně jako s vlastními státními příslušníky tak, aby nebyla omezena jejich možnost pracovat v jednotlivých členských zemích.
V oblasti sociálního zabezpečení nedochází k harmonizaci národních sociálních systémů členských států, ale pouze k jejich koordinaci. Důvodem je různorodost sociálních systémů těchto zemí, které jsou založeny na odlišných principech a mají i různá institucionální uspořádání.
Koordinace ponechává národní předpisy beze změn, rozdíly mezi národními systémy tak zůstávají.
Koordinace nahrazuje pouze ta národní pravidla, která jsou pro migrující občany nevýhodná, a pro tyto případy vytváří EU pravidla vlastní – koordinační.
Koordinace sociálního zabezpečení je založena na čtyřech základních principech, které pro migrující pracovníky znamenají následující:
- Podle Principu rovného zacházení podléhají migrující osoby na území členských států stejným povinnostem a užívají stejných výhod jako státní příslušníci dotyčného státu.
- Na základě Principu aplikace právního řádu jediného státu by nemělo dojít k situaci, že by migrující osoba podléhala právním předpisům více států, nebo naopak nebyla pojištěna vůbec. Obecně platí, že se uplatňuje legislativa země, kde zaměstnaná osoba pracuje, nebo osoba samostatně výdělečně činná vykonává výdělečnou činnost.
- Princip sčítání dob pojištění se využívá v případech, kdy člověk stráví část svého pracovního života v jednom členském státě a část v jiném, a zároveň nesplní předepsanou dobu pro nárok na dávku v některém z nich. Koordinační nařízení zakotvují ustanovení, která umožňují pro získání nároku na dávky (tam, kde to připadá v úvahu), přihlédnout i k dobám pojištění získaným v jiných členských státech.
- Princip zachování nabytých práv umožňuje, aby dávky sociálního zabezpečení byly vypláceny oprávněné osobě i mimo území členského státu, kde na ně vznikl nárok.
Od 1. května 2010 jsou ve vztahu k zemím EU platná následující nařízení týkající se koordinace sociálního zabezpečení:
- nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (nařízení 883/2004),
- nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (nařízení 987/2009)
Od 1. dubna 2012 přistoupilo k aplikaci nových koordinačních nařízení Švýcarsko, od 1. června 2012 přistoupily k aplikaci země EHP (Norsko, Island, Lichtenštejnsko) a od 1. července 2013 přistoupilo k aplikaci koordinačních nařízení Chorvatsko.
Od 1. ledna 2011 je platné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1231/2010 (nařízení 1231/2010), kterým se rozšiřuje působnost nařízení 883/2004 a 987/2009 na státní příslušníky třetích zemí migrující v rámci EU, na které se tato nařízení dosud nevztahovala pouze z důvodu jejich státní příslušnosti. Nařízení 1231/2010 se neaplikuje ve vztahu k Norsku, Islandu, Lichtenštejnsku, Švýcarsku, Dánsku a Velké Británii!
Dánsko, Norsko, Island, Lichtenštejnsko a Švýcarsko neaplikují žádná koordinační nařízení ve vztahu k migrujícím státním příslušníkům třetích zemí.
Dávky v nezaměstnanosti pro migrující pracovníky (přenositelné dokumenty U1 a U2)
- Základním pravidlem koordinace sociálního zabezpečení je, že zaměstnanec nebo osoba samostatně výdělečně činná (dále jen „OSVČ“) je pojištěna ve státu, na jehož území naposledy vykonávala výdělečnou činnost.
- Migrující pracovníci tedy spadají pod sociální systém toho státu, na jehož území pracují a odvádějí příspěvky na sociální zabezpečení.
- Na základě těchto odvodů pak dotyčný stát poskytuje sociální dávky, včetně dávek v nezaměstnanosti. Jestliže osoba naposledy pracovala v jiném členském státě EU, Norsku, Islandu, Lichtenštejnsku či Švýcarsku, primárně by měla žádat o dávky v nezaměstnanosti na tamním příslušném úřadě.
- Splníte-li podmínky pro vznik nároku na dávky v nezaměstnanosti dle právních předpisů státu posledního zaměstnání/SVČ, můžete po čtyřech týdnech evidence na zahraničním úřadu práce požádat o převod těchto dávek do ČR.
- Jedná se o možnost tzv. „transferu“ dávek (formulář PD U2), kdy nezaměstnaná osoba má možnost hledat práci v jiném členském státě a nadále pobírat dávky v nezaměstnanosti od státu posledního zaměstnání/SVČ.
PD U2 – zachování nároku na dávky, tzv. transfer dávek v nezaměstnanosti (článek 64 nařízení 883/2004)
V případě, kdy přijíždíte do ČR jako uchazeč o zaměstnání se zachovaným nárokem na dávky v nezaměstnanosti od zahraničního pracovního úřadu, zaregistrujete se na kontaktním pracovišti Úřadu práce ČR, v jehož územním obvodu máte bydliště a předložíte přenositelný dokument U2 (PD U2) vystavený zahraničním úřadem práce.
Úřad práce ČR informuje zahraniční pracovní úřad o Vaší registraci, a ten poté bude pokračovat ve výplatě dávek v nezaměstnanosti. Součinnost při hledání zaměstnání budete plnit u českého Úřadu práce, který však bude informovat zahraniční úřad práce o všech skutečnostech, které by mohly ovlivnit Váš nárok na dávky v nezaměstnanosti.
Jestliže se vrátíte do původního státu před uplynutím doby, po kterou máte nárok na dávky, bude pokračovat Váš nárok na dávky podle předpisů tohoto státu. V opačném případě nárok ztrácíte.
Transfer dávek v nezaměstnanosti lze povolit na 3 měsíce s možností prodloužení o maximálně další 3 měsíce.
Upozornění: Po dobu, kdy v ČR pobíráte zahraniční dávky v nezaměstnanosti, podléháte předpisům jiného členského státu, nejste zdravotně ani sociálně pojištěn(a) prostřednictvím Úřadu práce ČR. Zda, popř. do jaké míry, jste pojištěn(a), Vám sdělí příslušná zahraniční instituce. Vhodné krýt pobyt v ČR komerčním cestovním pojištěním.
V případě, že z ČR odjíždíte hledat práci do jiného státu EU, Norska, Islandu, Lichtenštejnska či Švýcarska, po 28 dnech evidence požádáte Úřad práce ČR, aby Vám vystavil PD U2. Do 7 dnů ode dne, kdy opustíte ČR (na tomto dni se domluvíte s ÚP a tento den bude uveden v PD U2) se musíte zaregistrovat na zahraničním pracovním úřadě a plnit povinnosti tamějšího uchazeče o zaměstnání.
Zahraniční pracovní úřad neprodleně informuje Úřad práce ČR, že jste svou registrační povinnost splnil, a Úřad práce ČR poté bude pokračovat ve vyplácení podpory v nezaměstnanosti.
Maximální doba, po kterou je možno pobírat českou podporu v nezaměstnanosti, a přitom si hledat práci v EU, je 6 měsíců (za předpokladu, že nepřekračuje zbývající podpůrčí dobu). V praxi se nejčastěji bude jednat o 4 měsíce.
Bydliště (centrum zájmu), jeho dokládání a posuzování (článek 11 nařízení 987/2009)
Bydlištěm se ve smyslu nařízení rozumí centrum zájmu, které se nemusí vždy shodovat s trvalým či přechodným pobytem. Pokud jste naposledy pracoval(a) v jiném členském státě, ale zaevidujete se na kontaktním pracovišti Úřadu práce ČR a požádáte o podporu v nezaměstnanosti, bude Úřad práce ČR zjišťovat, zda jste si zachoval(a) po dobu poslední výdělečné činnosti v zahraničí bydliště (centrum zájmu) v ČR.
Při posuzování bydliště je potřeba přihlédnout ke kritériím vyplývajícím z judikatury Soudního dvora EU (které byly převzaty také do článku 11 nařízení 987/2009) a rozhodnutí Správní komise č. U2 ze dne 12. června 2009.
Je tedy nutné vzít v úvahu:
- délku a nepřetržitost vaší přítomnosti na území dotčených členských států (lze doložit např. kopiemi letenek/jízdenek, apod.),
- stabilitu a povahu vaší výdělečné činnosti v jiném členském státě (lze doložit např. pracovní smlouvou, apod.),
- rodinnou situaci a rodinné vazby,
- situaci ohledně bydlení (lze doložit např. nájemní smlouvou, apod.),
- vykonávání jakýchkoli nevýdělečných činností,
- daňovou rezidenci.
Výše uvedené informace získá Úřad práce ČR z Dotazníku pro určení státu bydliště, který je předložen k vyplnění žadateli o dávky v nezaměstnanosti, který naposledy pracoval v jiném členském státě EU.
Na základě informací, které v dotazníku uvedete, pak Úřadu práce ČR bude posuzovat, zda bylo/nebylo zachováno bydliště/centrum zájmu v ČR během Vašeho pobytu v jiném členském státě.
Dotazník se obvykle nepředkládá pouze osobám, které v zahraničí pracovaly méně než rok. Nelze tedy automaticky počítat s tím, že Vám po návratu z jiného členského státu bude v ČR přiznána dávka v nezaměstnanosti.
Bydliště můžete prokázat přenositelným dokumentem S1, který vystavuje instituce zdravotního pojištění ve státě zaměstnání/SVČ za účelem zachování nároku na zdravotní péči ve státě bydliště.
Přeshraniční pracovníci (článek 65 nařízení 883/04)
- Výjimku z pravidla nárokování dávek v nezaměstnanosti ve státě poslední výdělečné činnosti tvoří tzv. přeshraniční pracovníci, kteří mohou nárokovat dávky v nezaměstnanosti ve státě bydliště.
- Přeshraničními pracovníky jsou osoby, které pracují v jiné zemi, než ve které bydlí. Ve státě původu si zachovali bydliště, neboli centrum zájmu a na omezenou dobu se přesunuli za zaměstnáním do jiného státu.
- Specifickou kategorií přeshraničních pracovníků jsou příhraniční pracovníci (tzv. PENDLEŘI), kteří z jednoho státu pravidelně dojíždějí přes hranice do zaměstnání v jiném státě, přičemž se minimálně jednou týdně vracejí zpět do státu bydliště. Pendleři mohou žádat o dávky v nezaměstnanosti pouze ve státě bydliště.
Sčítání dob pojištění (článek 61 nařízení 883/2004)
Doby pojištění získané výdělečnou činností v jiných členských státech lze sčítat v případě, že:
- jste vykonával(a) poslední výdělečnou činnost v ČR,
- byl(a) jste přeshraničním pracovníkem – zachoval(a) jste si bydliště v ČR během výkonu výdělečné činnosti v jiném členském státě.
Zahraniční doby pojištění budou zohledněny v případě, že budou doložené přenositelným dokumentem U1.
Jestliže zahraniční úřad práce potvrdil dobu nepojištěného zaměstnání nebo nepojištěné samostatně výdělečné činnosti, Úřad práce takovou dobu zohlední jako dobu pojištěnou pouze v případě, že jste se v zahraničí nemohl(a) pojistit pro případ nezaměstnanosti a podle českých právních předpisů by se jednalo o dobu pojištěnou.
Splníte-li podmínky pro přiznání podpory v nezaměstnanosti, bude vám podpora v nezaměstnanosti vypočtena z průměrného měsíčního čistého výdělku z posledního zaměstnání, nebo posledního vyměřovacího základu.
Procentní sazba podpory v nezaměstnanosti činí první 2 měsíce 80 %, další 2 měsíce 50 % a po zbývající podpůrčí dobu 40 % průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu.
Maximální výše podpory v nezaměstnanosti v ČR činí 0,8násobek průměrné mzdy za první tři čtvrtletí předchozího roku (38 537 Kč měsíčně pro rok 2026).
Přenositelné dokumenty U1 a U2
K čemu slouží přenositelný dokument U1 (PD U1)
- potvrzení dob pojištění, výdělku a dalších informací nezbytných pro účely posouzení nároku na dávku v nezaměstnanosti
Pokud nezaměstnaní nezískají minimální stanovenou délku pojištění (zaměstnání) pro přiznání dávek v nezaměstnanosti podle právních předpisů státu, ve kterém žádají o dávky v nezaměstnanosti, může dotyčný úřad práce (nebo jiná příslušná instituce) za stanovených podmínek uznat doby pojištění (zaměstnání) získané dle předpisů jiného státu EU, EHP a Švýcarska.
Tyto doby pojištění je nutné doložit na formuláři U1, případně si může kompetentní instituce nebo styčné místo vyžádat obdobný formulář U002/U017, popřípadě U004 (potvrzení o výdělku).
Formuláře U1 vystavují příslušné zahraniční instituce, zpravidla instituce služeb zaměstnanosti (úřady práce).
K čemu slouží přenositelný dokument U2 (PD U2)
- potvrzení týkající se udržení nároku na dávky v nezaměstnanosti
Podstata zachování nároku na dávky v nezaměstnanosti, tzv. transferu dávek v nezaměstnanosti, spočívá v možnosti nezaměstnané osoby odejít hledat si práci do jiného členského státu EU, EHP nebo Švýcarska a zároveň si zachovat postavení uchazeče o zaměstnání (včetně pobírání podpory v nezaměstnanosti přiznané ve státě, který opouští).
Formuláře U2 vystavují zahraniční instituce státu (kde dotyčná osoba pobírá dávku v nezaměstnanosti) na základě žádosti uchazeče o zaměstnání při splnění všech podmínek.